21.12.2011

Čestná romská stráž u Václava Havla: „cítila jsem, že tam nestojím za sebe, ale celou naši menšinu“

Vedoucí Nízkoprahového zařízení pro děti a mládež a Centra předškolní výchovy o.s.Romodrom Anna Chválová stála v úterý 20.prosince čestnou stráž u rakve prezidenta Václava Havla v centru Pražská křižovatka, bývalém kostele svaté Anny.

„Zpráva o smrti Václava Havla mě velice zasáhla. V pondělí večer jsem dostala nabídku vzdát mu hold jako zástupce romské menšiny. Byl to pro mě velice silný moment, obrovská čest,“ přibližuje své pocity Chválová.

Na pietním místě se jako čestná stráž postavila v deset hodin ráno.

„V tu chvíli jsem cítila, že my, Romové, máme najednou s Čechy hodně společného, máme společnou bolest. Vnímala jsem, že tam nestojím jen sama za sebe, ale za celou naši menšinu,“ vzpomíná.
Mezi lidmi, kteří se během dvaceti minut její čestné stráže přišli v tichosti Havlově památce poklonit, byli třeba studenti nebo zástupci vietnamské komunity.

„Václav Havel je symbol velké změny, kterou přinesl rok 1989. Vážím si zejména jeho lidskosti, jeho respektu k lidem, k jiným náboženstvím, k menšinám. Nahlas odsuzoval stoupající agresi mezi majoritou a minoritou a poukazoval na její dopady, viděl dál, hledal další možnosti a snažil se je lidem vysvětlit. Podobně jako se píše v Chartě 77, varoval Havel před nucenou asimilací romského etnika a považoval za správné, aby si Romové uchovali svoje hodnoty a kulturu. Otevřeně také odsoudil romský holocaust – vnímal tu bolest romského národa a podporoval uchování památníku v Letech u Písku,“ říká Chválová.

„Nikdy na ten den nezapomenu, bylo to něco, co člověk zažije jednou za život. V hlavě mi běželo, že vlastně, i když je to tak smutný okamžik, mohl by lidi zase semknout a přiblížit hodnoty, o které se bojovalo v sametové revoluci. Přestože současné klima nestabilní politiky a sociálního napětí, i jeho prognózy do budoucna, nejsou příliš příznivé, mám pocit, že se s Havlovým odchodem něco mění. Věřím tomu, co říkal při nedávném přebírání ceny Nadace Jána Langoše – že všechno nakonec dopadne dobře, ale musíme být trpěliví. Myslím, že být trošku idealista a snílek je dobré, člověk by měl věřit své myšlence a snažit se, aby pro ni udělal co nejvíc,“ dodává.

 
  Copyright (c) Romodrom, webmaster